Chovatelství a teraristika

   Předpokládám, že každý, kdo zavítá ta tyto stránky, je nějak více, či méně "postižený" chovem zvířat. Ať už jen, jako "mazlíčkář", nebo jako chovatel. Myslím si ale, že většina lidí má tak nějak potřebu, nejspíš asi ze své přirozenosti, mít doma zvíře, jako parťáka a kamaráda, kterého povýší na úroveň člena rodiny. Z 90% je to pes, nebo kočka. Pak se člověk nezřídka setká třeba s fretkou, papouškem, opičkou, potkany a dalšími inteligentními a k člověku kontaktními tvory, které lze považovat za "pet" zvíře. A nám i přes to, že máme mnoho hadů, chameleonů, žab, ještěrek a hlodavců všeho druhu, začal nějaký ten společník - čistě jako domácí mazlíček, chybět. Jenže výběr nebyl tak jednoduchý, jak by se mohlo zdát. Přítel je pracovně poměrně vytížený jedinec, respektive jeho nepřítelem je čas. Já pro změnu studuji a jsem často pryč, takže varianta pes pro nás nepřipadala v úvahu, ikdyž by pravděpodobně byla ideální. Na kočky je přítel zase tak trochu alergický...a to nejen fyzicky .

   V úvahu tedy připadalo nějaké zvířátko, které se nemusí venčit a je možné ho nechat celý den doma. Povahově vhodná by mohla být třeba fretka, ale u té se nám zase nelíbil zápach, kterému se člověk při jejich chovu zkrátka asi nevyhne. No a jelikož se především přítel pohybuje v kruhu lidí políbených chovatelstvím mnohdy i hodně do hloubky, naskytla se nám možnost získat z jedné zoo poněkud netradiční zvířátka - mláďata Mangusty trpasličí. Nebylo to poprvé, co jsem o mangustách slyšela, jako o domácích mazlíčcích. Jeden přítelův známý má chovnou skupinku, taktéž na internetu se občas někdo, kdo tyto šelmičky chová, objeví. Mangusta naše podmínky v konkurzu na ideální "pet" zvíře splňovala všemy směry. Pokusím se o nich vypsat pár základních informací:

   Mangusta trpasličí, někdy také uváděná, jako Mangusta jižní, je nejmenší šelmička z čeledi promykovitých, žijící v jižní Africe.

Obývají zde suché krajiny stepí a lesostepí. Žijí v početných rodinách, kde velí dominantní samice. Jejich strava se skládá převážně z hmyzu, štírů, drobných obratlovců, jako jsou ještěrky, hadi, ptáčata, nebo hlodavci, žerou i různé plody rostlin a kořínky. Mají převážně denní aktivitu. Velikostí bych je přirovnala k většímu potkanovi, váhově mají něco přes půl kila.

   Snažili jsme se dlouho sehnat páreček, ale musím říct, že sehnat mangustu obecně, je oříšek. Nakonec jsme získali dva ručně dokrmené samce - sourozence s tím, že se jim dodatečně snažíme sehnat samici, případně bychom jí vyměnili za jednoho ze samců. Rádi bychom totiž tato zvířátka časem odchovali...ale k tomu bychom museli nejdříve samičku sehnat.

   Před pořízením mangusty je důležité uvědomit si jednu zásadní věc - nikdy nelze chovat pouze jednu mangustu! Dvě zvířata vidím jako naprosté minimum a ideální by byla spíš početnější skupinka. Jsou to natolik sociálně žijící tvorové, že by se bez přehánění dalo tvrdit, že by je samota mohla i zahubit. Minimálně by to pro ně byl neskutečný stres. Kdo někdy sledoval chování mangust ve skupině, byť třeba jen dvou jedinců, pochopí to velmi snadno. Jedna mangusta se bez druhé prakticky nehne na krok a neustále si mezi sebou povídají neskutečnou škálou zvuků, štěbetání, pískání a kvíkání. V případě, že se cítí v nebezpečí, umí kvičet, vrčet a hlasitě pištět. Jakmile se na chvíli jedna ze skupiny vzdálí a přestane slyšet povídání ostatních, propadne panice, kde ostatní jsou a začně je hlasitě volat. Zkrátka si nedovedu představit, jak moc by musel osamocený jedinec strádat. Člověk jim jedince vlastního druhu nahradit určitě nedokáže.

   Co se týče jejich vztahu k člověku, nečekejte, že vás budou brát, jako páníčka, nebo "velitele". Nenechají se ovládat, jako pes a neposlouchají. Mohou vás ale začít brát, jako "další mangustu", tedy pokud to uznají za vhodné. Nelze je samozřejmě naučit povelům, ale brzy si zvyknou přiběhnout na zavolání, především, pokud mají ono zavolání spojené se žrádlem Povahově jsou to zvířátka VELMI zvědavá, kontaktní a není věc, která by jim unikla, nebo kout, který by neprošmejdili. Ano, jako prachovka fungují naprosto dokonale. Vymetou i místa, kam by se člověk neměl šanci s vysavačem dostat...a také pak podle toho vypadají. Nejsou ale demoliční četa, jako jiné druhy zvířat (mohla bych vyprávět), v bytě nic neničí a nehlodají. Výjimka je snad jen hlína v květináčích - mangusty mají v přírodě ve zvyku neustále hrabat a hledat tak potravu, květináč je pro ně proto naprosto neodolatelná věc. Jednou se nám také stalo, že se neznámo jak jeden z čertů dostal do trouby, kde si udělal pelíšek ze skelné vaty. Na co je důležité si dát poroz, je nezašlápnout je, nebo někam nepřivřít... nezavřít do prádelníku, do pračky...a přiklopit záchod.  Kamkoliv se hnu, hned je mám v patách, jako dvě housata. U všeho musí asistovat a musím konstatovat, že jim tak trochu chybí pud zebezáchovy, takže se neustále pletou pod nohy. Velice brzo jsem se naučila být ostražitá, abych na ně nešlápla a kolikrát se přistihnu, že jdu po bytě a "šoupu nohama", což je nejlepší způsob, jak jim při chůzi neublížit.

Zde se kupříkladu dobývají ke zmiji útočné (mimochodem v přírodě obývající ten samý biotop)

   Ano, to je další věc, na kterou je třeba dát pozor - ostatní zvířata. Myslím si, že s kočkou, nebo psem by se teoreticky mohli "skamarádit". Nejsem si ale úplně jistá, jestli bych je spolu nechávala o samotě. Mangusta kočce, nebo psovi neublíží, ale bála bych se spíš zkratu z druhé strany. Přecejen tihle čertíci umí být kolikrát i otravní. Naši kluci se kupodivu "kámoší" s potkanem. Při společných vycházkách jsem nikdy nezpozorovala náznak agrese, běhají společně, ikdyž je na nich vidět, že nevědí, jak se mezi sebou dorozumět. Nikdy bych je ale nenechala bez dozoru. Rozhodně bych se mangusty nepokoušela skamarádit s drobnými hlodavci, jako je křeček, myš, pískomil apod. Tam by to bylo řekla bych s hlodavcem zlé, vzhledem k tomu, že drobní savci jsou v přírodě jejich přirozenou kořistí. Zmíněný potkan má řekla bych štěstí jedině proto, že je stejně velký, jako oni, proto se do určité míry (a především v neutrálním teritoriu) akceptují. To samé platí například pro fretky - nezkoušet je dávat k sobě. Zde bych se ale naopak bála o mangusty. Jinak cokoliv, co je menší než oni, jsou pravděpodobně schopní ulovit. 

   Volně v bytě je ale nechat nelze a potřebují mít nějaké bydlení. Nejlepší je udělat jim co možná nejprostornější ubikaci, určitě není možné zavřít je do nějaké klece po fretce apod., jsou to velmi aktivní a "pohyblivá" zvířata a v nedostatečném prostoru by jistě strádala. Co se týče rozložení prostoru, je vhodné vzhledem k jejich terestrickému způsobu života, udělat jim ubikaci orientovanou na šířku, s velkou plochou dna. U nás to ale kvůli místu nebylo možné a jejich voliéra má zhruba rozměry velké skříně. Aby se využilo co nejvíce prostoru, je klec rozčleněná policemi. V podstatě je to něco podobného na principu "skříňoklece" pro potkany, nebo fretky, jen větší, vyrobená z lamino desek a s dvířky z pletiva. Ubikace orientovaná na šířku, by ale byla vhodnější. Důležitá věc v mangustí kleci se vyhřívaný pelíšek. My jsme to vyřešili dvěma bodovkami nad místem, kde spí. Ubikaci jsme vybavili různými žebříčky, trubkami, kterými prolézají, hračkami apod., aby se zabavili. Podestýlku zde nemají žádnou. Mají pouze pelech vystlaný hadry a jsou naučení chodit na kočičí záchodek. Ze začátku jsme do něj zkoušeli dávat kočkolit, peletky, noviny atd., ale vždy podklad vyhrabávali ven, takže nemají v záchodku nic.

   Co se týče krmení, je pro ně logicky nejvhodnější, podávat jim co nejpřirozenější stravu, tedy převážně hmyz, jako cvrčky, šváby, sarančata, zofobasy, nebo třeba kobylky nachytané venku atd. Vedle toho jim dáváme vařené kuřecí a krůtí maso, především srdíčka, maso z krků, nebo žaludky. Občas jim dáme vařené vajíčko, zabitá myší holata, vařenou rýži, nastrouhanou mrkev, petržel, nebo kedlubnu (tu mají ze zeleniny asi nejraději), mohou dostat i nějaké sladké ovoce, jako hroznové víno, švestku, nebo přezrálý banán. S ovocem to ale příliš nepřeháníme, může u nich vyvolat průjem. Někdo radí dávat na přilepšenou například i kvalitní kočičí konzervy, ale my s tím nemáme vůbec dobrou zkušenost - vždy nastal problém viz. ovoce a ani kvalitě a plnohodnotnosti této stravy moc nevěřím. Zkrátka základ a hlavní složka mangustí stravy je běžný krmný hmyz. Pokud začneme dávat víc masa, než hmyzu, pravděpodobně to dopadne opět stejně, jako u přemíry ovoce a konzerv. Tedy alespoň u nás to tak funguje. Zažívání mangust je zkrátka stavěné na trávení hmyzu, s velkým podílem balastních nestravitelných složek. V mase, konzervách atd., tyto složky, jako krovky, tělesné schránky a různé obaly chybí, což následně zapříčiní průjem. Dobře jim vůbec nedělá také tuk, který je v konzervách a mase obsažen. Granule pro kočky nebo psy nepodáváme, mangusty nemají k choupání tvrdých granulí uzpůsobený chrup a poškozovali by si ho tak. (Ráda bych jen tak mimochodem v souvislosti s granulemi zmínila, že není vhodné krmit granulemi například ani dnes velmi oblíbené mazlíčky ježky bělobřiché - z toho samého důvodu, ač to mnoho lidí běžně dělá. Ježci pak hynou v relativně nízkém věku prakticky kvůli tomu, že nejsou schopní se vlivem zničeného chrupu nažrat. Jsou to stejně, jako mangusty hmyzožravci.) Vyhýbáme se také soleným a kořeněným věcem - takže nelze mangustám dát něco od oběda. Nesnažte se tedy jejich stravu šidit kočičím žrádlem a jinými hloupostmi. Krmení by mělo být co nejvíce podobné jejich přirozené potravě. Navíc pokud krmíte živým hmyzem, je vtipné je při lovu pozorovat. Jejich specialita je hrát si s cvrčkem, kterého moří tak dlouho, dokud skáče a když se jim "to rozbije", teprve potom ho sežerou. Mangusty krmím dvakrát denně. Pokud má na to člověk více času, je vhodné jim krmnou dávku na celý den rozdělit do více menších porcí.

   A co říci závěrem? Mangusta trpasličí je zvíře pro člověka s vážným zájmem o chov neobvyklých drobných savců. Není to zvíře pro lidi, kteří si zvířata pořizují z rozmaru, nebo zvíře na hraní k dětem. Je to tvoreček s velmi milou a přátelskou povahou, ale není to morčátko, které se nechá tahat a "ňuninkat". Upřímně tak trochu doufám, že mangusty nepostihne stejný "boom", jako například ježky bělobřiché, nebo chameleony jemenské. Vždy, když se s nějakým druhem takto masově "roztrhne pytel" a dostanou se do rukou laikům, většinou na to zvířata doplácejí, kvůli špatným podmínkám z neznalosti majitele. Na internetu také začne brzy kolovat spousta polopravd a mýtů, které pak budoucí chovatelé dál opakují. Mangusty umí být nejen úžasné a roztomilé, ale umějí i zlobit. Jako největší nevýhodu (pro ně však zřejmě výhodu) vidím velmi špatnou sehnatelnost a vysokou cenu. Těchto zvířátek se u nás chová velmi pomálu, importy také nejsou příliš časté a informací se o nich člověk také nedozví mnoho. Neberte tohle proto, jako nějakou kuchařku, jak na mangusty, a jako sbírku stoprocentně ověřených informací. Jsou to pouze a čistě naše osobní zkušenosti s těmito zajímavými šelmičkami, které se nám osvědčily a které nám fungují.

Přikládám pár odkazů na naše videa s mangustami:

http://www.youtube.com/watch?v=ozXs-adMarI

http://www.youtube.com/watch?v=9yYLZDrsrAY

http://www.youtube.com/watch?v=PIBrHzraGWU