"Žabárium", aneb kus pralesa u nás doma
Toto terárium bych nazvala splněným snem. Spojili jsme s přítelem všechny síly, k tomu jsme přidali společný zájem o tropické rostliny a zvířata a inu výsledek můžete posoudit sami. Tento malý kus pralesa obývá skupinka Dendrobates azureus, Adelphobates galactonotus a Anolis allisoni. Budu ráda, když se najde někdo, komu tento článek, při stavbě podobného terária, pomůže.
Rozhodně jsme neplánovali nic malého a celý objekt se měl naopak stát dominantou místnosti, což se nám pravděpodobně zdařilo Rozměr terária, který vychází z rozměrů skříňky, na které je umístěno, je 146x141x61cm. První oříšek byl výběr vhodného materiálu, ze kterého mělo být terárium postaveno. Prakticky ihned jsme zavrhli sklo, jak kvůli velkým rozměrům, tak kvůli faktu, že je zbytečné platit za relativně drahý materiál, ze kterého bude vidět pouze čelo (zadní i boční stěny byly vymyšlené s pozadím osázeným rostlinami). Na druhou stranu se ale má jednat o vlhké terárium, kde se bude denně rosit, takže stoprocentní vodovzdornost je zde nutností. Nakonec zvítězila varianta OSB desek, jakožto poměrně levného materiálu vhodného pro stavbu větších objektů, s použitím epoxidové pryskyřice a polystyrenu, jako ochraně proti vodě. Po smontování "bedny" z desek a úpravě vnějšího povrchu vystěrkováním a natřením stejnou barvou, kterou jsou vymalované stěny v místnosti, se vnitřek vytřel několika vrstvami epoxidu.
Po vytvrdnutí epoxidu se celý vnitřek vyložil polystyrenovými deskami a vyspároval silikonem. Takto upravený vnitřek terária jsme prohlásili za 100% voděodolný a připravený pro výrobu pozadí.
Velkou pozornost je nutné věnovat odvětrání terária. Je třeba si uvědomit, že se jedná o často rosené terárium a ikdyž jsou budoucí obyvatelé žáby z vlhkých biotopů, určitě ve své domovině nemají vzduch zatuchlý a prostředí plné spór plísní. To by dlouhodobě škodilo dokonce i žábám. Taktéž rostliny by v takových podmínkách velmi trpěly. Vlhkost po narosení by měla pokud možno rychle oschnout a vzduch by zde neměl stát. Odvětrání jsme tedy vyřešili mřížkou pod "šoupačkami", širokou asi 10 cm a ve stropě zabírá větrání zhruba třičtvrtě plochy. Zbytek stropu zabírá osvětlení. Terárium je osvětleno čtyřmi trubicemi Sylvania T5, 54W, 6500K, které jsou umístěné v předním horním rohu na jakési zešikmené ploše z polystyrenové desky, takže světlo jde v podstatě úhlopříčně dolů na zadní stěnu. Zvolili jsme tak nejen kvůli celkovému nasvícení, ale především kvůli rostlinám, které mají být umístěné na stěnách.
Na výrobu pozadí jsme použili kůru korkového dubu, který velmi dobře odolává vlhkosti a zároveň vypadá v teráriu velmi efektně. S pláty kůry jsme dlouho "hráli tetris", aby do sebe zapadaly co nejlépe a aby pokud možno nikde nezůstala holá místa bez kůry. Spáry, které vznikly mezi jednotlivými pláty a také prostor za nimi se následně vypěnil studnařskou montážní pěnou, která po vytvrdnutí není nijak toxická. Pěna se musí nanést pečlivě, aby nikde nezůstaly žádné otvory a mezery, kam by moho zalézt nějaké zvíře a tam uhynout. Přebytečnou pěnu, která "přeteče" ze spár, je třeba ořezat. Následně se všechna místa, kde je pěna vidět, natřou flexi lepidlem na draždičky. Po zaschnutí je lepidlo šedé.
Pokud chcete, aby lépe "splynulo" s kůrou a vypadalo víc přírozeně, můžete ho zatónovat například rašelinovým koncentrátem, který se používá pro úpravu akvarijní vody. My jsme použili Torben. Spáry ale samy časem získají svojí specifickou patinu, ať už ze substrátů z rostlin, které je díky rosení zabarvují do hněda, nebo z řas, které se objeví v některých velmi vlhkých místech apod. Většina těchto spár navíc v budoucnu zaroste rostlinami.
Na dno terária jsme jako substrát použili směs rašeliny a klasické zahradní zeminy. Na to později přišel mech z lesa...ale to už předbíhám.
Dále přišla na řadu dle mého názoru nejsložitejší část - rostliny. Zde je třeba uvědomit si pár věcí a úplně nejlepší a ideální je, když má budoucí majitel rostlinného terária zkušenosti a také určité zapálení pro jejich pěstování. O tzv. "syndromu zelených rukou" ani nemluvím Pokud je tomu naopak a jste spíš pěstitelský antitalent, bude nejlepší (pokud to skutečně musí být) volit nějakou velmi nenáročnou zeleninu, která vám promine i nějaký ten pěstitelský přešlap. Přemýšlím, jak tuhle část rozepsat co nejvíc srozumitelně...tak to asi rozepíšu do bodů:
1) je třeba si rozmyslet, jestli se chcete držet biotopu a jakého. Tohle je hodně diskutabilní věc a záleží na individuálním názoru. Je spousta lidí, která bude tvrdit opak, ale mě osobně přijde, jako "barbarství", cpát v tomto případě do terária, kde hodláme chovat šípové žáby pocházející z jižní Ameriky, rostliny z Asie apod. Mluvím o expozičním teráriu, které má být šperkem, nikoliv čistě chovatelským zařízením, tam už je to především o potřebách zvířete a vkusu chovatele. Nicméně už jsem se párkrát setkala s teráriem pro pralesničky, ve kterém byl zasazený například Phalaenopsis, pocházející z tropické Asie apod. a musím říct, že člověka, který má o rostlinách tak trochu přehled, to trkne. Zkrátka a jednoduše - snažili jsme se co nejvíce držet biotopu jižní Ameriky. Je samozřejmé, že je zde zasazených i pár rostlin, které by pralesnička azurová v přírodě v životě nepotkala, ale stejně mám lepší pocit z lehce mimózní bromélie, než z Ficusu pumily, který zde sice perfektně bují a vypadá úžasně, ale pochází z východní Asie. Až na pár nutných výjimek, viz. Ficus pumila, jsme se udrželi -když už nic lepšího- alespoň na správném kontinentě. Dejme tedy tomu, že s trochou nadsázky a přimhouřeným okem, lze naše terárium nazvat biotopovým.
2) další velmi podstatná věc je správné rozmístění rostlin v teráriu. Pokud je prostor velkorysý, může zde být výrazný teplotní gradient. V našem případě je to pokojová teplota (cca 22°C) u dna a zhruba 40°C u stropu. Kromě teplot zde logicky ani vlhkost není všude stejná. Na dně se drží vyšší a pomalu se odpařuje a naopak nahoře je poměrně sucho. Vzhledem k těmto skutečnostem je nutné sázet rostliny s velkou rozvahou a nikoliv bezhlavě, předem si poměřit teploty a také podle individuálních podmínek volit druhy rostlin. Pokud zasadíte pod zářivkou, kde je vysoká tepota a nízká vlhkost například anthurium, nemůžete pak po něm chtít, aby dlouhodobě fungovalo. To samé je aplikovatelné například na tilandsie, které bychom dali do přílišného vlhka atd atd. Tady je skutečně hodně důležité si sednout k pár knížkám, pokud si nejste jistí svojí pěstitelsku zdatností a ujasnit si co, jak a kam umístit, v závislosti na potřebě světla, tepla a vlhkosti dané rostliny. Vyhnete se tím spoustě spálených listů, či uhnilým kořenům.
3) dálší bod úzce souvisí s předešlým. Je jím řešení zálivky a celkové vlhkosti. Ať už kvůli zvířatům, které v teráriu budou, tak kvůli rostlinám. Hodně lidí z pohodlnosti volí automatické rosící systémy. To se mě osobně jeví, jako poměrně účinná cesta, jak si rostliny zlikvidovat. Jak už jsem zmiňovala výše, jednotlivé druhy rostlin, které do terária zvolíme, mohou mít i značně rozdílné nároky na vlhkost atd. Pokud budeme mít v jednom teráriu například bromélie, orchideje, anthuria a kapradiny a budeme kropit všechno plošně jak se říká "na jedno brdo", nemůžou logicky všechny druhy stejně prospívat vzhledem k tomu, že mají na zálivku odlišné nároky. Zatímco jeden druh by usychal, druhému by například uhnily kořeny. Z tohoto důvodu se mi jako nejvhodnější způsob rosení a zalévání jeví starý dobrý ruční postřikovač a konvička. Sami budete mít kontrolu a přehled nad tím, co je potřeba porosit nebo zalít a rostliny, kterým by hrozilo ulití prostě kropíme méně často. Zabere to sice víc času, ale zato méně peněz za rostliny, které by bylo potřeba vlivem nesprávné péče a podmínek, časem vyměnit.
Pokud jste si naprosto jistí, že víte, CO a hlavně KAM zasadit, můžete se pustit do sázení
Pro nás to byl výběr hlavně srdcem, vzhledem k zájmu o bromélie, botanická anthuria a u mě především orchideje, jsme výběr neměli těžký. Naše rostlinná škála se tedy skládala především z bromélií (také kvůli žábám) rodu Vriesea a Neoregelia, tilandsií, botanických druhů anthurií, orchidejí rodu Oncidium, Brassia, Maxillaria, Encyclia atd. Je dost možné, že tam máme i rostliny ze střední Ameriky, nejen z jižní. S trošku těžkým srdcem jsem tam dala i pár hybridních oncidií, které ale velmi ochotně kvetou a nadělají v teráriu spoustu parády. Absolutně mimo Ameriku je zde například Ficus pumila, nebo Ficus quercifolia...dále jsme tam zasadili i pár "plazivek", u kterých neznáme název, protože byly přivezené z cest, byli jsme obdarovaní zajímavým řízkem, nebo to byl "natajnačku" uštíplý kousíček oddenku čehosi ve Fata Morganě, co se nám strašně líbilo apod.
Na rostliny jsme ze zbytků korkové kůry, mechů a za pomocí pár šroubků, vázacích drátků a párátek udělali kapsy, do kterých se následně sázely. Epifitní druhy se vzdušnými kořeny jsme připevnili navolno k pozadí. Umístění rostlin bylo zhruba následovné:
Úplně na dno, kde je pokladený mech a stále se držící vlhkost, jsou zasázené plazivky (pumila, quercifolia, některé pnoucí druhy Anthurií), kterým nehrozí hniloba kořenů. Tyto rostliny jsou povětšinou v permanentním mokru a světlo zde není příliš intenzivní.
Těsně nad dnem na korkovém pozadí jsou botanická Anthuria, dobře snášející vysokou vlhkost, buď v mechových balech, nebo "navolno" na kůře. Rosené dvakrát denně a spíš v polostínu. Je zde i pár orchidejí, kterým vyšší vlhkost nevadí.
Nad tím, zhruba uprostřed terária, je patro orchidejí. Jsou tu pro ně ideální podmínky jak co se týče vlhkosti, tak světla. Nejsou na přílišném úpalu, ale zároveň netrpí nedostatkem světla. Také nejsou v permanentním morku a substrát má možnost dostatečně oschnout, což je důležitý aspekt v pěstování orchidejí obecně. Samovolně se tu po nějaké době objevilo i několik druhů kapradin, rostoucích z kořenových balů rostlin.
Nad orchidejemi je patro bromélií, které jsou ještě roztříděny podle potřeby a především podle schopnosti snášet světlo a teplo, vzhledem k už poměrně vysoké teplotě. Výše jsou umístěné druhy se stříbřitými listy které jsou vůči horku odolnější. Nad nimi, v nejvyšším patře jsou tilansie, Zde už je sucho a teploty ke 40°C.
Nároky na složení substrátu jsou velmi individuální a mám dojem, že se mi tu s tím asi ani nechce vypisovat. Myslím, že internet a literatura je plná informací, do čeho jednotlivé druhy sázet. My jsme si ale míchali vlastní. Použili jsme spoustu rašeliny, lesní hrabanky, zahradního kompostu, nebo například exkrementů larev zlatohlávků, rašeliníku, nebo drcené kůry, či keramzitu a míchali podle potřeby rostlin.
A zde je hotové terárium, zhruba po dvou měsících od osázení:
A po pěti měsících:Tolik k sázení, umisťování apod. Když už máte zasázeno a rostliny si vesele bují, brzy začnete řešit další dvě věci: voda a hnojení.
Pokud budete rosit vodou z kohoutku, ať už odstátou, nebo převařenou, začnou se vám velmi brzo na listech tvořit skvrny z usazeného vodního kamene. Kromě toho, že to nevypadá zrovna hezky, kytkám se s takovýmto nánosem "hůře dýchá". Řešením je rosit například demineralizovanou vodou z reverzní osmózy. Nám to funguje naprosto bez problémů a nikde ani stopa vodního kamene. Alternativou demi-vody může být i dešťová voda.
Co se týče hnojení, v žádném případě nesmíte použít chemická hnojiva. Pokud by v teráriu nebyla zvířata, tak by problém nebyl, ale žábám, které jsou velmi citlivé na chemikálie obecně, by se to pravděpodobně nelíbilo ani trošku. Chce to tedy vymyslet něco zcela netoxického na přírodní bázi. Myslím, že zde nic lepšího, než obyčejný "bobek" nevymyslíte...nač vymýšlet něco, co už je dávno vymyšlené. Zkusili jsme občas ke kytkám zapíchnout granulovaný koňský hnůj, taktéž někdy zaléváme vodou, ve kterém je hrstka těchto granulí rozpuštěná. Samozřejmě se vyhýbáme přímému kontaktu se žábami - zkrátka to nelijeme na ně. Výsledek naprosto v pořádku. Další věc, která rostlinám dodá spoustu minerálů a potřebných živin, je čaj, nebo logr z kávy. Když mi zbyde na dně hrnku, prostě to vyliju ke kytkám. Tento "trik" mám osvědčený například u kapradin. Další způsob, jak hnojit přírodně, jsou "zkvašené kopřivy". Nemám to sice vyzkoušené přímo v tomto teráriu, ale pravděpodobě bych se toho nebála. Návodů na tento druh hnojiva bude na internetu také dostatek.
Myslím, že jsem asi vyčerpala veškeré info k rostlinám, které bych zde mohla napsat...snad jen poslední věc: pokud budete do terária umisťovat mech z lesa, vystavujete se potencionálnímu nebezpečí, že si přinesete nezvaného hosta, v podobě slimáka, nebo šneka. Věřte, že takovýchto návštěvníků se velmi těžko zbavuje. My jsme s nimi jednu chvíli docela bojovali, byli schopní sežrat kompletně všechny mladé listy anthurií. Zbavovali jsme se jich tak, že jsme všude po teráriu kladli plátky brambor, které jim velmi chutnaly a ze kterých se pak dali sesbírat. Byla to ale cesta na dlouhou trať. Jinak je ale rostlinné terárium například narozdíl od akvária naprosto bezproblémové. Akvárium čím je starší, tím většinou vypadá hůř, zarůstá řasou a dno se zanáší kalem. Terárium osázené rostlinami je ale naopak s věkem krásnější a krásnější.
Po 14 měsících:
Konečně se dostávám ke zvířatům. O podrobnějších informacích k chovu se asi rozepíšu v dalších článcích, ale napíšu zde alespoň krátké seznámení s jednotlivými druhy.
Prvním z nich je pralesnička azurová - Dendrobates azureus. Dle mého názoru jedna z nejkrásnějších pralesniček, mezi reálně sehnatelnými a chovatelnými druhy. Do terária jsme jich umístili pět, pohlaví spíš tušíme...
Tyto žáby obývají výhradně spodní polovinu terária. Jen zřídka se vydají výš. Občas je lze najít vyhřívat i na horní větvi, kde je hodně teplo, většinu času ale tráví spíš u dna. Zajímavé na těchto žabkách je, že mají velmi pravidelný denní režim. Ráno jim rozsvítím a narosím. Žáby začnou postupně vylézat z úkrytů. Podotýkám, že každá spí vždy na stejném místě. Jedna si oblíbila pouze jednu bromélii, další škvíru v kůře, jiná chodí spát na rašeliník mezi kořeny anthuria. Po narosení ale všechny sborem vylezou a následuje "žabí sjezd" na dno terária, kde se všechny shluknou v jednom místě a čekají, až je někdo nakrmí. Tento jejich zvyk mi ušetřil spoustu nervů. Před pořízením žabek jsem totiž trnula hrůzou, jak si tak pitomý tvoreček najde v tak obrovském prostoru něco k žrádlu.
Takhle vypadá každodenní žabí sněm:
Neodlezou, dokud nedostanou octomilky, mikrocvrčky, nebo chvostskoky. Často vyžadují i nášup a když jsou nažrané, "rozejdou" se na svá obvyklá stanoviště.
Dalším druhem pralesniček, obývající toho terárium, je skupinka Adelphobates galactonotus. Tyto žabky se chovají naprosto odlišně, než výše popsané "azurky". Jsou to žáby poměrně plaché, žijící výhradně v jednom z horních rohů terária, prakticky nikdy neopouštějící své stanoviště. I když mají k dispozici obrovský prostor, všechny žijí v cca čtyřech broméliích, mimo které se moc nevydávají. Tyto pralesničky jsme zvolili proto, že jde o jiný rod, tedy nemůže dojít k mezidruhovému křížení. Se svými spolubydlícími se snášejí bez problémů a nejeví vůči sobé žádné známky agrese. Samice "azureusek" se někdy dokonce snaží samce "galactonotusek" namlouvat tím, že je pronásledují a "hladí" předníma nohama po zádech .
Dalším druhem, žijícím v našem "žabáriu" je Anolis allisoni, Momentálně skupinka 2,2. Zaujali nás kvůli krásnému zbarvení samců. Z počátku jsem se docela bála, aby se tři druhy zvířat v jednom teráriu navzájem nestresovali, nebo vůči cobě nebyli agresivní - především tedy ze strany anolisů. Kupodivu je jejich soužití naprosto mírumilovné a bezproblémové a všichni prospívají. Anolisové se vcelku produktivně množí. Vejce kladou kdoví kam a mláďata se sama průběžně líhnou. Každou chvíli na mě od někud vykoukne čerstvé mládě, které potom usilovně lovím a přemisťuji do jiné ubikace. Pokud nejsou mláďata včas odchycena, rodiče je žerou.
Páření:
Čerstvě vylíhlé mládě:
Anolisové neopouštějí horní část terária. Vyhřívají se přímo pod zářivkami a "bydlí" mezi tilandsiemi. Mají přísně zjednanou hierarchii, kdy "velí" dominantní samec, který je vždy první u krmení a hájí si největší teritorium. S ním se sdržuje dominantní samice a s tou se také samec nejčastěji páří. Druhou samici má spíš jako "bokovku". Nejhůře je na tom druhý samec, který žije spíš skrytě a vylézá jen tehdy, kdy nikde není vidět alfasamec.
Anolisové jsou nesmírně aktivní zvířata. Až při pozorování, jakým způsobem se ve velkém prostoru pohybují, na jaké vzdálenosti skáčou a jak mezi sebou komunikují mi došlo, jak moc musí strádat v malém teráriu. Jejich chování mě přesvědčilo, že u těchto tvorečků platí, že čím větší terárium, tím lépe.
Než jsme dokončili veliké terárium, byli pár měsíců v provizorní ubikaci menších rozměrů. Rozdíl v jejich chování byl zjevný. Zvířata byla ze sebe navzájem evidentně ve stresu, byla spíš ukrytá někde mezi listím a později se dokonce i zhoršil příjem potravy u submisivních jedinců. O vybarvování ani nemluvím. Dokonce i samci byli téměř stále pouze hnědí. Při dostatku prostoru je úžasné je pozorovat. Dokážeme hodiny jen tak sedět u čaje a pozorovat, jak na sebe "machrují", jak loví, nebo mezi sebou komunikují. Ono celé terárium využíváme jako objekt sledování častěji, než televizi. Je to hotový balzám pro duši, který můžu doporučit všem, kterým by doma dělal radost netradiční kus přírody. Akvárium je klišé!
...na pokračování...
Komentáře
Přehled komentářů
Dobrý den, Nevidím problém v množství žab (i když už je to trochu na hraně), ale v kombinaci zvolených druhů. Je jen málo druhů pralesniček, respektive málo možností, jak je chovat společně v jednom teráriu a vy jste bohužel zvolila dost nevhodnou kombinaci, u které může dojít k mezidruhovému křížení (rod Dendrobates). Začátečníkům rozhodně nemohu doporučit chovat víc druhů pralesniček v jednom teráriu. Teď jsou to mláďata, ale po dosažení pohlavní dospělosti ze navíc může docházet k soubojům a vzájemnému stresování. Asi nebude snadné, dát ty žáby pryč, nebo je nějak rozdělovat, ale toto složení žab je opravdu nevhodné. Ubrala bych i na množství. Rosit stačí jednou dvakrát za den, i u velkoryse odvětraného terária. Žáby si vlhké místo vždy najdou.
Re: Re: dotaz k žabkám
(Lucka, 29. 11. 2014 10:10)Dobrý den, děkuji za odpověď, o tom křížení vím, ale pokud to nechám přírodě, tak se prý jen velmi málo pulců dočká dospělosti a holt to nebudou žabky už vhodné do chovu někomu jinému. Máte zkušenost, že by se Vám rozmnožily? No, tak uvidím, jak se snesou, prý je to tak velké, že se udělají svá teritoria, jen na to mám pak radši dohlížet, aby se nepraly o krmítko - třeba jich pak udělat více, ale to víte, čerpám zkušenosti od jiných, co to jde a Vy máte přesně něco podobného, jako já doma, jen těch kytek mám nějak málo proti Vám:-)) Váš článek mi doporučil jeden chovatel hlavně v kombinaci s anolisema, protože byly sporné názory, zda žabkám neublíží, ale dočetla jsem se, že úplně v pohodě :-)
Re: Re: Re: dotaz k žabkám
(Réza, 30. 11. 2014 0:32)
Svůj názor, že odsuzuji mezidruhové křížení a podobné prznění čistých druhů pralesniček aj., si asi budu držet stále, takže to vyzkoušené opravdu nemám a jistě mít ani nebudu. Mohu vám ale říct, že solidní chovatelé pralesniček na to mají podobný názor, jako já - nechat mezi sebou křížit dva různé druhy žab je prasárna a nesvědčí to o solidnosti chovatele. V chovu obojživelníků a plazů by se měla měla držet jakási druhová "čistota" a to nejen na úrovni druhové, ale často i v rámci různých lokalit u jednoho druhu...ale jak myslíte, jsou to Vaše zvířata a Vaše zodpovědnost.
Co se týče anolisů, tak je zjevné, že výstražné zbarvení azureusek, u kterých jsou, funguje. Těžko říct, jestli to bude fungovat třeba i u vittatusek, které nejsou tolik výrazné a jsou o dost menší. Taky je otázka, jak se mezi sebou snese ta změť různých druhů...s tím Vám asi taky neporadím, protože by mě ani nenapadlo takovouhle "žabí polívku" realizovat.
Re: Re: Re: Re: dotaz k žabkám
(dotaz k žabkám, 1. 12. 2014 9:07)Asi mé poslední vyjádření, než tady dostanu vynadáno, jsem praštěná slečna, co je blázen do zvířat, má za sebou ornitologii, chovy dravců a sov, holubů a nyní jsem si pořídila žabky, protože jsem je hltala v dokumentech. Mám více druhů,protože jsem chtěla více barev a také to mám po konzultaci s chovateli, kteří kombinaci schválili vzhledem ke snášenlivosti žab, byť jsem upozorněna na rizika boje, ale prý v tak velkém prostoru to snad půjde. A nyní důležitá věc: NEJSEM MNOŽITEL ŽAB. Mám je na parádu, na koukání, ale nemám v úmyslu je rozmnožovat, pravděpodobnost nakladení vajíček je vysoká, ale přežití pulců bez mé pomoci a jejich odchovu bokem v misce je téměř nulové. Přestaňte řešit, že jsem prase v rozmnožování, protože já to množit neplánuji a až vůbec ne na tom vydělávat!!! To jste mně teda urazil a mám sto chutí Vám napsat, že jestli se rozmnožej, tak Vás zvu na žabí stehýnka a panáka k tomu... Já se zeptala, zda se Vám žabky dobře snášej a Vy mi nadáte za rozmnožování, které vůbec nemám v plánu...Nezlobte se, ale to na mě je už trochu moc tady.
Re: Re: Re: Re: Re: dotaz k žabkám
(Réza, 1. 12. 2014 16:03)
Mě se žabky snášejí skvěle. K tomu, aby se vám žáby množily, to nemusíte chtít, ony to budou dělat samy...a i bez vaší pomoci. Má zkušenost je taková, že samec se o snůšku a pulce dokáže postarat sám a občas najednou koukáte, že máte v teráriu malé žabičky, aniž byste věděla, že byla někde snůška - v péči o potomstvo si vedou dospělé žabky opravdu svědomitě (samice jsou schopné pulce dokonce krmit neoplozenými vajíčky, které jim klade do vody). Takže pokud máte pocit, že když se nebudete o snůšky starat vy, že žáby se na to vyprdnou, jste na omylu, to by asi v přírodě dávno vyhynuly, kdyby nevěděly, co dělat.
Že máte zkušenost s jinými druhy zvířat ještě neznamená, že budete správně chovat i jiné. Já mám zkušenosti s chovem drobných savců a akvaristikou, ale to neznamená, že bych uměla chovat třeba koně nebo vodní drůbež...to spolu přece nijak nesouvisí. Je přece jasné, že vám ten chovatel odsouhlasil i naprostý nesmysl a odkýval vám i to, že můžete mít v jednom terárku X druhů žab, které se mezi sebou budou křížit a pravděpodobně i rubat, když ví, že si od něj těch 15 žab potom koupíte...zkuste se nad tím zamyslet. Víc vám k tomu říct asi nedokážu...neptejte se na něčí názor, když si nechcete nechat poradit, já vám odpovídám zcela upřímně, z vlastních zkušeností a znalostí a nemám nic z toho, že vám tu pravdu sdělím. Co si z toho vezmete, už je čistě na vás, jak už jsem psala výše, jsou to vaše zvířata a tedy i vaše zodpovědnost. Máte terárium s pralesničkami na koukání, "aby tam bylo více barviček"...ale přemýšlela jste nad tím, jestli to takhle bude vyhovovat i samotným žábám? Inu, na některé věci si musíte asi přijít sama, jen počítejte s tím, že mezidruhové křížení je mezi "žabičkáři" poměrně opovrhovaná věc, která se prostě nedělá, ani "pro parádu a barvičky" v terárku, které je pouze "na koukání"...jde o jakousi chovatelskou etiku, která by měla být samozřejmostí, nejde o žádné množitelství, žáby nejsou psi nebo kočky - ty pro peníze nenamnožíte, když je budete týrat v nevyhovujících podmínkách, jako je tomu u množíren.
Například tady máte fotku hybrida D auratus a D. tinctorius...a teď je otázka - Je toto v pořádku toto dopustit? Čistě dle mého názoru ne.
http://www.imagehosting.cz/?v=fullviv.jpg
flexi lepidlo
(Stříhavková, 18. 11. 2014 14:52)Dobrý den, chtěli bychom se zeptat, jaké jste použili lepidlo na dlažbu? Hodně lepidel vylučuje nebezpečné látky, tak bychom byli rádi kdyby jste nám pomohli. Jinak se přidáváme a gratulujem ke stavbě nádherného terária "žabária", nemůžu se vynadívat:-).. My tedy stavíme terárium pro agamu, ale pozadí bychom chtěli vytvořit podobné.. Předem děkuji za jakoukoli odpověď, pěkný den
Re: flexi lepidlo
(Réza, 18. 11. 2014 16:35)A jaké nebezpečné látky, že by to měly být? Nikde jsem se nedočetla o žádných látkách, které by mohly zvířatům, při použití flexi lepidla do terária, uškodit. Myslím si, že je úplně jedno, jaké lepidlo na dlaždičky použijete.
Podekovani
(Havranek, 30. 10. 2014 17:38)Dekujeme za moc hezky popis stavby nadherneho teraria.S manzelkou se pokusime postavit mu bratricka dle Vaseho popisu.Mozna pridame maly vodopadek a potucek. Zajimalo by nas,jak jste vyresili otvirani predniho skla.Zdravime a prejeme at se zviratkum dari.
Re: Podekovani
(Réza, 30. 10. 2014 20:57)
Děkuju za pochvalu :)
Otvírání jsou obyčejné šoupačky v plastových lištách.
Re: Re: Podekovani
(Havranek, 1. 11. 2014 15:22)Dekuji za rychlou odpoved.Vyresime to stejne,plastove listy jsem kdysi koupil u vyrobce terarii v Cechach,jeste je mam.Jenom nevime,zda pouzit dve skla,aby se to mene potilo,nebo jestli staci jenom jedno.Ale to se uvidi,az bude hotovo.Zitra zaciname.Snad se zadari.Mame doma azureusky v terarku 45x45x60.Uz se urcite tesi na lepsi.Prejeme pekny den.
Re: Re: Re: Podekovani
(Réza, 1. 11. 2014 17:04)Těm "dvěma sklům" moc nerozumím, co je tím myšleno...prostě tam máme úplně normální dvě šoupačky. Rosení skel (pocení) se řeší dostatečným odvětráním.
Re: Re: Re: Re: Podekovani
(Havranek, 2. 11. 2014 15:47)Zlobi mne obrazovka na pocitaci,takze dobre nevidim system soupacek.Myslel jsem,ze mate skla pres cele terarium vcelku a vysouvate je pri roseni a udrzbe jednou castecne doprava a potom castecne doleva mimo terarium.Proto jsem psal o dvou sklech.Ale asi by to bylo moc tezke na manipulaci.Diky za upresneni."Bedna" je uz skoro hotova,manzelka prohlasila,ze jsme se asi zblaznili.Zdravime a prejeme hezkou nedeli.
Anolis
(Drahomír, 11. 5. 2014 14:13)Dobrý deň, nádherné terárium, zvieratká v ňom sa musia cítiť skvele. Ak by sa Vám urodili 2 samičky Allisoni, veľmi by sa mi hodili k samčekovi :)
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | 32 | 33 | 34 | 35 | 36 | 37 | 38 | 39 | 40 | 41 | 42 | 43 | 44 | 45 | 46 | 47 | 48 | 49 | 50 | 51 | 52 | 53 | 54 | 55 | 56
Re: dotaz k žabkám
(Réza, 28. 11. 2014 22:00)